NP Rondane
Horská skupina Rondane se rozkládá v jižním Norsku s 10 vrcholy nad 2000 metrů mezi údolími Gudbrandsdalen (řeka Lagen) a Østerdalen (řeka Glama). Vyhlášen jako první národní park v Norsku již v r. 1962 a jeho rozloha činí 57200 ha. Národní park byl vyhlášen k ochraně centrální části stejnojmenného horského masivu mezi údolími Gudbrandsdalen a Østerdalen. Deset vrcholů přesahuje 2000 m, nejvyšší je Rondslottet (2178 m).
Geologický podklad tvoří většinou živinami chudé sparagmity (předprvohorní arkózovité pískovce a velkým obsahem křemene a živce). Proto i horská flóra je poměrně jednotvárná, stejně jako i reliéf (s výjimkou centrální části), který byl ještě před 6000 lety modelován ledovcovým příkrovem.
Skály jsou porostlé převážně lišejníky, jen v nižších polohách břízou a rašeliništní vegetací, vzácně borovicí. Ve skalních štěrbinách roste pryskyřník ledovcový, v lesních porostech roste norský endemit oměj severní. Fauna je zastoupena spíše ptačími druhy (strnad sněžní, linduška, bělořit). Bělokur, liška, los, rosomák jsou v těchto oblastech vzácní.
NP Dovrefjell
NP Dovrefjell má rozlohu 26500 ha a byl vyhlášen národním parkem v roce 1974. Nejvyšším vrcholem je Snøhetta (2286 m). Velká část parku leží v nadmořské výšce mezi 1600–1800 m.
Bylo zde popsáno na 420 druhů cévnatých rostlin, což je nejvyšší počet ze všech norských národních parků.
Největší zoologickou raritou je výskyt pižmoně východního. Tento druh sudokopytníka zde žil do konce poslední doby ledové. Poté se už sem nikdy nevrátil. V roce 1930 zde bylo vysazeno několik kusů dovezených z Grónska. V době druhé světové války však byli vyhubeni. K dalšímu vysazení nového stáda došlo v letech 1947–1953. Od té doby zdejší populace pižmoně úspěšně narůstá. Jedná se spíše o plachá zvířata. Z velkých savců se zde dále zdržují sobi, rosomáci a lišky.
NP Jotunheimen
Národní park Jotunheimen má rozlohu 114500 ha a byl vyhlášen v r. 1980. Tento NP zahrnuje pouze střední část stejnojmenného horstva. Z okolních více než 60 menších ledovců o celkové ploše asi 200 km2 vyčnívají desítky vrcholu nad 2000 m. Jsou zde desítky krásných údolí, ledovcových jezer, vodopádů, náhorních plošin a jiných vysokohorských útvarů. Galdhøpiggen (2469 m), Glittertind (2464 m) a Storere Skagastøltind (2405 m) tvoří trojici nejvyšších vrcholů. Jezera Russvatnet a Besvatnet v jihozápadní části parku, hrazená morénami, dosahují až 100 m hloubek. Některé vodní toky vyhloubily velmi úzká a hluboká údolí.
Drsné klima a velké množství srážek (až 3000 mm/rok) spolu s geologickým podkladem určují také rostlinný kryt v jednotlivých vegetačních stupních. Prakticky celé území NP s výjimkou hlubokých údolí leží nad hranicí lesa a náleží tedy k subalpínskému, alpínskému a niválnímu stupni. Převládají proto hlavně polštářovité trsy silenky bezlodyžné, dryáky osmiplátečné, pryskyřníku ledovcového, koniklece jarního, plazivé vrby apod.
Z fauny je pozoruhodná početná populace sobů (až 6000 kusů), běžná je liška obecná a v letech přemnožení lumíka i lišky polární. Z dravých ptáků je možné občas spatřit orla skalního nebo orlovce říčního.
Jezero Gjende
Jezero Gjende patří k nejnavštěvovanějším a neznámějším jezerům v Norsku. Za svoji oblíbenost vděčí Ibsenovi, který sem zasadil děj jednoho ze svých příběhů. Peer Gynt, hrdina této zkazky, prchal před svými pronásledovateli na hřbetě svého soba přes hřeben Besseggen.
Jezero je 18 km dlouhé, 146 m hluboké a vytéká z něj řeka Sjoa. Jezero je zásobeno vodou z okolních ledovců a má nazelenalou barvu. Tato zvláštní zbarvení je způsobeno přítomností jílu. Jezero se táhne na západ od Gjendesheimu. V létě je možné využít lodě, které křižují jezero. Okolí jezera poskytuje celou řadu příležitostí k jednodenním i vícedenním výletům. Většina lodí jezdí z Gjendesheimu na Memurubu.
Geirangerfjord
Patří nejznámějším a nejnavštěvovanějším fjordům Norska. Tvoří východní pokračování Sunnylvsfjordu. Geirangerfjord měří 16 km a je 360 m hluboký. Na jeho území se můžeme setkat s divokými vodopády a malebnými vesničkami roztroušenými na příkrých svazích lemujících břehy. Na jednom konci se nachází městečko Hellesylt a na druhém městečko Geiranger. Hellesylt se nachází v samém začátku údolí Norangsdal.
Trollveggen
Trollveggen („Trolí stěna“) se nachází asi 90 km na západ od Dombasu. Jedná
se o nejvyšší kolmou stěnu v Evropě, která vrcholí úctyhodných 1800 m nad dnem údolí. Trollryggen byla poprvé slezena v roce 1958. Bylo to vůbec poprvé, kdy museli horolezci v Norsku strávit noc ve stěně. Přední část, tzv. Trollwall, byla slezena poprvé až v roce 1965 lezeckými týmy z Anglie a Norska. Tento prvovýstup trval 14 dní.
V roce 1980 se toto místo stalo oblíbeným střediskem pro tzv. „base jumping“. První seskok uskutečnil Tim Jorna Oster. Vzhledem k vysoké nehodovosti byl v roce 1986 vydán zákon, který tyto aktivity zakazoval.
Trollstigen
Horská cesta Trollstigen („Žebřík trollů“) spojuje Åndalsnes a Valldal. Vine se nahoru údolím, které je obklopené řadou výrazných horských velikánů. Na západě se vypíná např. Kogen „Král“) a Bispen („Biskup“), které jsou nejvyšší v oblasti. Posléze začíná cesta šplhat v serpentinách vzhůru. Asi v polovině cesty cesta míjí bouřlivý vodopád Stigfossen. Voda pod mostem padá do údolí do hloubky 180 m.
