Černá hora

Černá Hora je republika v jihovýchodní Evropě při pobřeží Jaderského moře sousedící s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Albánii a Kosovem.

Historie

V polovině 3. stol. př. n. l. zde založili první stát Ilyrové. V roce 167 př. n. l. jej však dobyli Římané. Začátkem 1. stol. n. l. bylo území dnešní Černé Hory v rámci římské říše součástí provincie Dalmácie. Římané zde založili několik měst, mezi nimiž byla nejvýznamnější Doclea. Římské panství přešlo začátkem středověku v říši byzantskou. Koncem 6. stol. se na tomto území začali usazovat Slované. Od 10. století tu existovalo knížectví Zeta, než je na konci 15. století dobyli Turci. Část obyvatel Zety se s tím nesmířila a uprchla do nepřístupných horských oblastí, kde založila samotný stát Černá Hora. Izolace od okolního světa tak stát sice ochránila, na druhou stranu však brzdila jakýkoliv společenský a technický pokrok.

Dlouhá staletí zde probíhaly boje s Turky, avšak Turkům se už nikdy nepodařilo Černou Horu dobýt v dřívějším rozsahu, zintenzivnila tak vzájemná spolupráce černohorských kmenů. Černohorcům zůstaly jako jediné závazky vůči sultánovi roční poplatek a povinnost pracovat v nových solných dolech. V čele státu stáli dlouhou dobu představitelé místní pravoslavné církve se sídlem v Cetinji. Roku 1796 se spojilo několik černohorských kmenů a vytvořilo základ pro nový černohorský stát. V jeho čele stál osvícený a energický vladyka Petr I. Petrović, který položil základ nové státní organizace, vydal první černohorský zákoník platný pro všechny černohorské kmeny, odstranil staré zvykové předpisy, které bránily modernizaci země, zakázal krevní mstu. Z jeho nástupců vynikl především Petr II. Petrović Njegoš, vlastní tvůrce moderního černohorského státu. Od dob jeho vlády v polovině 19. století se země stala světským knížectvím, které bylo pak roku 1910 povýšeno na království. Účastnila se rovněž i první světové války spolu se Srbskem na straně Dohody. 26. listopadu 1918 bylo vydáno usnesení, jímž byla připojena Černá Hora k Srbsku, s nímž se poté stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V období druhé světové války bylo Černohorské království obnoveno jako loutkový stát Mussoliniho Itálie. Součástí státu se stala většina území moderní Černé Hory. Po druhé světové válce se jako Lidová republika Černá Hora stala jednou z republik socialistické jugoslávské federace. Došlo také k přesunu hlavního města z dvacetitisícové Cetinje do Podgorice, která byla na počest vůdce země a partyzánského bojovníka Tita přejmenována na Titograd. Toto jméno metropoli vydrželo až do roku 1992. Černá Hora se od Jugoslávie, na rozdíl od ostatních, neodtrhla a zůstala jí věrná, nezapletla se přitom ve větší míře do války. Díky spojenectvím s Miloševićovým Srbskem ale musela nést jeho břemena, což ještě více snížilo již tak nízkou životní úroveň. Během celých 90. let tak začala postupně vzrůstat nespokojenost se severním sousedem; roku 2003 získala Černá Hora ještě vyšší autonomii vytvořením státního společenství Srbsko a Černá Hora, o další tři roky později již plnou nezávislost. V roce 2006 v zemi proběhlo referendum o dalším setrvání v unii se Srbskem, ve kterém se 55,4% voličů vyslovilo pro samostatnost země. Dne 3. června 2006 parlament Černé Hory přijal Usnesení o vyhlášení nezávislosti Republiky Černá Hora a Deklaraci nezávislé Republiky Černá Hora.

Přírodní poměry

Většina země je pokryta vysokými, rozsáhlými horskými masivy, které jsou protírány kaňony řek a hlubokými údolími. Všechna pohoří náleží k Dinárské horské soustavě. Základním stavebním kamenem celého systému je vápenec a dolomit.

Nejvyšší a nejkrásnější pohoří země je Durmitor na severozápadě. Celý masiv divoce rozeklaných vrcholů, horských luk, jeskyní a kaňonů je chráněn jako Durmitorský národní park. Nejvyšším vrcholem je Bobotov kuk (2523 m n. m.). Durmitor na severu spadá do hloubky 1300 metrů do kaňonu řeky Tary.

Na Durmitor navazuje na východě pohoří Sinjajevina, které je tvořeno spíš soustavou náhorních plošin s nejvyšším vrcholem Babin zub (2253 m n. m.).

Přirozený přechod od středu do vysokých hor Prokletije na východní hranici tvoří pohoří Komovi a Bjelasica s množstvím horských pastvin, pěkně tvarovaných štítů a hlubokých kaňonů.

Nádherný masiv Prokletije pokračuje i na albánskou stranu. Z Černé Hory jsou přístupné pouze hřebeny v blízkosti Plavského jezera a města Gusinje, ale naštěstí jsou to nejkrásnější pasáže celého masivu. V tomto pohoří se nachází i nejvyšší vrchol Černé Hory – Zla kolata (2534 m n. m.).

Velice zajímavé a atraktivní jsou horské masivy, které se zvedají do značné výšky přímo od hladiny moře. Je to masiv Rumija mezi mořem a Skadarským jezerem, zdvihající se do výše 1593 m n. m., dále známý Lovćen (1749 m n. m.) nad zálivem Boka Kotorska a krasové pohoří Orjen (1895 m n. m.).

Nížin v Černé Hoře moc není, až na malé výjimky na jihu a okolo dolních toků řek Morača a Zeta. Černohorské hlavní město Podgorica se celé nachází v úrodné nížině.

Velká jezera jsou v ČH vzácností. Největší vodní plochu v zemi představuje Skadarské jezero nedaleko pobřeží, dále také Crno jezero v Durmitoru, Biogradsko jezero v Bjelasici (v NP Biogradska Gora) a Plavsko jezero na úpatí masívu Prokletije.

Pobřeží je úzký pás země, táhnoucí se od Herceg Novi po ústí řeky Bojana na albánských hranicích. Toto pobřeží je vyhlášeno písčitými plážemi a bohatou subtropickou vegetací. Podobně jako v Chorvatsku je značně členité s množstvím malých zálivů, ostrovů a poloostrovů.

Klima

Podnebí Černé Hory je stejně rozmanité jako její povrch. Odlišujeme různé podnebné oblasti:

V přímořské části je středomořské (mediteranní) podnebí s teplým a suchým létem a mírnou deštivou zimou, teploty však málokdy klesají pod bod mrazu (pouze když fouká obávaná bóra). Pokud napadne sníh, během dne roztaje. Průměrná teplota vzduchu v lednu dosahuje 8°C, v červenci 27°C, ojediněle může vystoupat až ke 40°C. Teplota mořské vody dosahuje při hladině až 27°C. Jaro přichází velmi brzy, začátkem března. Příjemný je podzim, který bývá slunný a teplý.

Ve vnitrozemí je podnebí kontinentální – drsnější v závislosti hlavně na nadmořské výšce a konkrétní expozice místa. V zimě teploty často klesají pod bod mrazu, sněhu bývá hodně a drží se do pozdních jarních dní – dopoledne můžete lyžovat a o několik hodin později se můžete slunit na některé z nesčetných pláží Jadranu. V červenci teplota vystoupá až na 18°C.

Celkově je však podnebí pod vlivem moře, mořská voda se přes léto ohřeje, teplo se pozvolna uvolňuje do ovzduší. Pobřeží Černé Hory má 2700 slunečních hodin v roce.

Ve vysokohorských oblastech, kde vrcholky dosahují od 1 500 do cca 2 500 m n. m. je klima subalpinské. Zimní teploty dosahují v maximech průměrně 4°C a sněhová pokrývka může být i 5 m, letní teploty se pohybují v širokém rozmezí od 10 do 25°C.

Obyvatelstvo a jazyk

Černá Hora má více než 650 000 obyvatel s hustotou 47 obyvatel na 1 km2. Nejlidnatějším městem je hlavní město Podgorica s 159 000 obyvateli, druhé nejlidnatější je město Nikšič (54 000 obyvatel).

Na pobřeží dává lidem práci především cestovní ruch (40 %), námořnictví a obchod. V centrální části země pracuje většina lidí v průmyslu, obchodu, dopravě a administrativě. Na severovýchodě je to opět průmysl, obchod a také pohostinství.

V národnostním složení zaujímají největší díl Černohorci, ale žije zde také hodně Srbů a jiných národů. Je to zapříčiněno také tím, že ačkoliv se na tomto území v 90. letech nebojovalo, přišlo sem hodně utečenců, především kosovských Albánců, Chorvatů a bosenských muslimů.

Obyvatelé Černé Hory jsou silně nábožensky založení, ze 60 % se hlásí k ortodoxní pravoslavné církvi, dále zde žije 19 % muslimů (mešity můžete vidět například ve městech Pljevlja na severu nebo Ulcinj na pobřeží) a 4,5 % katolíků.

Úředním jazykem je srbština, ale slyšet můžete i jazyky menšin (např. albánština). Stejně jako v Srbsku se zde používá dvojí písmo – latinka i cyrilice (je téměř jako azbuka).