Každoročně nás vnitrozemce láká pobyt u moře a mnozí jsou ochotni šetřit na takovou rodinnou dovolenou i několik měsíců. Existují však i způsoby, jak se moře doslova přesytit a přitom zbytečně nevynaložit ani cent. Jeden z nich vám teď vyobrazím na základě skutečných zážitků z loňského pobytu na Sardinii.
Domluvili jsme si s malou partou cykloturistů a autobusem jsme dojeli do přístavu Livorno, tam zakoupili lodní lístky a přeplavili se trajektem do přístavu Golfo Aranci. Cena trajektů roste hlavně v době italské dovolené, nejstabilnější a nižší ceny má www.sardiniaferries.com.
Už samotná cesta lodí je pro laika značným zážitkem. Vjedete do útrob obrovské lodi – megaexpresu, uvážete kolo s bagáží a výtahem vyjedete z podpalubí na několikapatrovou palubu. Tam si vyberete místo v sále, venku, nebo pod přísřeškem a oddáte se dokonalému odpočinku, pozorování, slunění a snění. My jsme měli k dispozici 6 hodin plavby kolem páru ostrovů a pobřeží Korsiky za nádherného slunečného dne. Pro některé z party to nebyla plavba první, protože nás právě Korsika svou pověstí, oblíbeností a krásami přitáhla už několikrát. Vzpomínky na příjemné zážitky z minulých dobrodružných vandrů byly zdrojem nekonečného debatování a plánů, jak tuhle cestu opět prožít co nejlépe. První otázkou bylo téměř noční vylodění v neznámém městě, kde jsme chtěli přenocovat jako obvykle volně v přírodě. Kam se potmě vrtnem, kde najdeme plácek na stan, nebo podširák? Tyhle adrenalinové otázky vandrujícího člověka přepadají často, když včas nenachází vhodné místo k noclehu.
Nakonec jako obvykle nedošlo k žádnému zádrhelu. Chvíli jsme jeli po pobřeží a našli si trávník dokonce ještě v dosahu světel přístavního města. Tak, jak je typické pro tyto jižní šířky, je zde v noci příjemné teplo, a tak není třeba stavět stan. Stačí rozhodit karimatku a i ten nejtenší spacák nechat rozepnutý. Protože teplota je zde celé léto stabilní, některé noci jsme se nakonec vůbec nepřikrývali.
Ráno, jako obvykle po příjemné koupeli a snídani z ešusu, dělíme partu na dvojice a začínáme se rozjíždět za svými cíly po ostrově. Já s přítelem jsme na tomto krásném místě zůstali ještě jednu noc pro dokonalejší odpočinek a aklimatizaci, pro pěkné koupání, blízkost zdroje pitné vody a příjemný stín borovic. Zastávka se vyplatila, protože během koupání a šnorchlování naši zátoku navštívili delfíni a kolem hodiny nás udivovali svými kousky v těsné blízkosti našeho břehu. Pak pokračovali další hodinu s větším hejnem mezi loďkami na volnější hladině. Ačkoliv jsme procestovali tímto způsobem už mnohá pobřeží, v tak těsné blízkosti jsme se s delfíny ještě nesetkali. Zřejmě známka toho, že i oni vyhledávají spíše klidná místa mimo velké shluky lidí. Na velkých plážích jsme je nikde neviděli.
Další dny jsme pokračovali pokud možno po nefrekventovaných silnicích směrem na jih, i když jsme si nejprve projeli t.zv. Smaragdové pobřeží, tedy rekreační oblast milioonářů. Kdyby zde nebyla tak hustá osídlenost, považovala bych to za jedno z nejhezčích míst, které jsem kdy na svých toulkách světem viděla. Protože jsme však zaměřeni spíš na ústraní, klid a svobodu pohybu a pobytu, lákají nás místa, kam nás obvykle dovedou úzké asfaltové silničky nebo prašné cesty. Po kvalitních a klidných silnicích jsme projeli i část vnitrozemí, kde se v posledních létech projevuje značný útlum zemědělství a rozvoj vystěhovalectví. Je zde spousta krásných hor do výšky 1834 m, umělých jezer, čistá příroda a hlavně klid a neskutečné ticho.
Největší starost domorodcům činí asi nebezpečné požáry, protože neustále hlídkují v krajině z pozorovatelen. Že je problematické i tímto způsobem uhlídat bezpečí, je vidět občas na vypálených křovinách. Protože od června do září na ostrově téměř neprší, k zavlažování sadů, polí a pastvin slouží zavlažovací systém z přehradních nádrží. Pitná voda je kupodivu všude v dosahu, v některých oblastech teče z pouličních kohoutů i minerálka. Nejlépe je nakupovat v supermarketech, které jsou však zpravidla až 4 hodiny přes poledne zavřeny.
Italská dovolená se projevuje vyšším turistickým ruchem od konce července do poloviny srpna. Systém plážové rekreace se však zcela liší od zvyklostí. Na Sardinii je zaběhnuté dojíždění na pláže auty, hotely jsou jen v obcích a jejich těsném okolí a stavby jsou jen max. dvoupodlažní, barvy převážně hnědo oranžové. Každovečrní západy bez mráčku Zastavěnost krajiny je tudíž přiměřená a splývá s přírodou. Pláže se proto od pozdního odpoledne vylidňují a zůstávají až do rána zcela prázdné. Jedná se převážně o dlouhé, někde až několikakilometrové pláže z jemného bílého křemičitého písku, střídající se s útesovými výběžky a oblázkovými břehy. Voda je neuvěřitelně čistá, pod hladinou je krásná viditelnost na desítky metrů. Za plážovou dunou je obvykle pár stromů, nebo piniový les, kde najde tulák za poledne potřebný stín. V přímořských slaných jezerech můžete pozorovat stohlavá hejna plameňáků, volavky bílé i popelavé.
Za nocování na pláži, či v piniovém háji vás nikdo neuhání, postavený stan je spíše atrakcí. Nikdo vás neomezuje, jediným vašim nočním společníkem je šum moře a ranní pokřik racků. Místa, kde je stanování zakázáno se vyskytují jen na některých atraktivních místech s bohatou plážovou, nebo ubytovací infrastrukturou a jsou dobře označena. Italové jsou velmi pohodlný národ a od volného užívání tuláckých darů přírody už dávno upustili. Spíše ocení vaši odvahu a nadšení pro tenhle způsob putování. Pro pěší je potěšitelná hustá autobusová síť a mírné ceny jízdného. Autobusem se dostanete téměř všude, po pobřeží se dobře putuje i pěšky. Pro cyklisty je tento ostrov téměř ideální, na kole i s brašnami zajedete na zcela odlehlá místa pobřeží kam auta nemohou. Sem tam se setkáte s kempingovými vozy, ty však většinou zůstávají na parkovištích aby nezapadly.
Při zpáteční cestě jsme si z Livorna ještě zajeli do světoznámé Pisy pod šikmou věž, také úchvatný zážitek. Poslední vykoupání v Marina di Pisa a pak už jen autobusem za sociálními jistotami domů. Sardinie je nazývána Karibikem středomoří a i přes větší návštěvnost uprostřed léta se hodí ke svobodnému putování přírodou. Zvlášť, když celkový výdaj za dopravu činil rovné 4000 Kč za osobu a kolo. Návštěva Chorvatska, Slovinska, Černé Hory i Španělska a podobných obvyklých pobřeží není tímto způsobem téměř možná, ale porovnáme-li, byť jen náklady na nutné kempovné tam a zaručené počasí zde, Sardinie se určitě vyplatí. I my se tam chceme letos vrátit a poznat další část tohoto krásného ostrova a příjemných lidí.
Soňa Samková
Tento článek naleznete také zde: http://www.cundr.cz/deniky/korsika-na-kolech/
