Dolomiti… Dolomiti ? Dolomiti !
Italové píší sice Dolomiti, ale mně je bližší česká podoba slova – Dolomity, případně zdrobněle Dolomitky… Proto ten nesoulad nadpisu s dalším textem.
Modř vysokohorského nebe, zeleň luk s osamělými borovicemi a bílými pásy skal a z hloubky dolin se nesoucí zvuk stovek kravských zvonců, ticho a vítr a slunce na vrcholech hor, rachocení karabin na železných lanech, skalní stěny pozlacené západem či východem slunka, tisíce hořců, orchidejí a jiných horských květin, křišťálová voda běžící po vápencových balvanech, zasněžené vršky Alp v dáli… (pokud vám pojmy v předchozích třech šesti řádcích ani trochu nezvedly tep, pokud jste se nemuseli ani o chlup víc nadechnout, pak se vám tento článek dostal do rukou nedopatřením a nebude pro vás to pravé ořechové…)
Nevím, do jaké věkové kategorie patříte, milí čtenáři. Je-li vám už pětadvacet či spíše táhne-li vám, starci, už aspoň na třicet nebo hůř, pak můžete patřit k pamětníkům cestovatelské horečky, která u nás vypukla krátce po roce 1989.
Davy turistů (a protože článek je o horách, budu mluvit jen za šílence postižené turistikou vysokohorskou) odkojené „jen“ Tatrami, Rilou, Pirinem či Fagarašem, které se jako odvázané z krátkého řetězu vrhaly do Alp všeho druhu, vyzbrojené svými celtami, doma šitými návleky, konzervami Luncheon Meat, vařiči na pevný líh a plastovými „octovkami“ na vodu. Mnozí (jako např. já) si za svůj první alpský cíl zvolili rovnou Mont Blanc, samozřejmě s výbavou o jaké je řeč o jednu větu zpět. Na ferrátách italských Dolomitků jste českého turistu rozeznali na sto metrů – neměl vůbec žádné jištění, o přilbě nemluvě. Kdo měl v roce 1990 aspoň hrudní úvaz půjčený od kamaráda, byl king. Jinak ovšem český turista dost zdatně chodil, to tedy ano.
Proč ten návrat do historie? Jste-li horští nadšenci výše popsané věkové kategorie (kterou můj známý označuje jako „mezi třicítkou a rakví“), pak jste Dolomity devadesátých let těžko mohli minout; „mít Blank“ a být aspoň jednou v Dolomitech patřilo k dobrému vychování vysokohorského turisty. Možná vás Dolomity neoslovily, možná vás (stejně jako mně) učarovaly a navštívili jste je dvakrát, třikrát, víckrát, mockrát. Pak vám už tenhle textík asi nic nového neřekne. No jo, ale co nešťastná mládež narozená později? Tohle z vlastní zkušenosti neznám – takže si jen představuju : „Dolomity? Tam už naši byli… „. Nebo: „Kam letos – Thajsko nebo Kanáry?“. Nebo ještě jinak: „Hory? Pěšky?? Pojeďme radši na kola, na vodu, na … „.
Kdo jste tedy v Dolomitech dosud nebyli, ale přitom hory a příroda vám sedí a pěší chůzi ovládáte, kdo nemusíte na dovolenou vždy jen do Asie, Ameriky, Afriky, kdo nemusíte nutně celou dobu ležet na pláži, kdo nepotřebujete k životu adrenalinu koňské dávky a postačí vám lidské, kdo se zrovna netopíte v desetitisících volných peněz, které nestíháte utrácet .., pro vás všechny jsou Dolomity ideální cíl!
Měl jsem už to vzácné štěstí vychutnávat nádherné rozhledy z vršků Mt.Blancu, Monte Rosy, Domu, Combinu, Gran Paradisa či Berniny, navštívil jsem i mnohé jiné krásné alpské vrcholy, mohl jsem vnímat čistý západ slunce od stanu v úbočí Elbrusu s posledními osvětlenými špičkami kavkazských pětitisícovek i stejně čistý východ slunce ze samotného vršku této hory.
A přesto – či snad právě proto – si troufnu tvrdit, že Dolomity jsou výjimečné. Dolomity totiž nejsou jen tak nějaké Alpy. Dolomity nabízejí pestrost forem a barev, jakou např. v některých jednotvárných skupinách rakouských Alp nenajdete. Nejvýraznější vrcholy jsou nezaměnitelné, jsou to „osobnosti“ mezi horami. Jakmile jednou potkáte Tofany, Civettu, Pelmo, Marmoladu, jakmile jednou uvidíte Tre Cime di Lavaredo nebo Cimon della Pala, už je nikdy nepřehlédnete a vždy je z dálky poznáte jako dobré známé či přátele.
Máte rádi ruch, lidi, život, civilizované prostředí? V Dolomitech se samoty či pustiny bát rozhodně nemusíte. Máte naopak rádi úplný klid, liduprázdno, kontakt s čistou přírodou? V Dolomitech najdete oblasti, kde celý den nepotkáte téměř nikoho. Bojíte se výšek, trpíte závratěmi? V Dolomitech můžete chodit desítky kilometrů krásnou horskou přírodou po cestách, na nichž vám nic podobného nehrozí. Sedne vám naopak spíše troška „vzrůša“, koketujete s horolezectvím? V Dolomitech jsou spousty (skvěle zajištěných) „železných“ cest, kde s nenáročnou výbavou navštívíte terény, ke kterým byste se jinak vůbec nepřiblížili – a to ani zdaleka nemusíte být horolezci. Jste cyklisté? V Dolomitech si můžete užívat pohodlných údolních cest – či naopak vyjíždět takové „prásky“, jako jsou Passo Pordoi či Passo Gardena, jimiž v některých letech vede i trasa slavného Giro d’Italia. Jste milovníci horské květeny? Pro vás jsou Dolomity rájem, neboť kromě převažujících vápencových oblastí s jejich typickou květenou tu najdete hřebeny tvořené vyvřelinami – a tedy s květenou docela jinou.
Proměnlivost Dolomitů je úžasná – mírné, travnaté vršky oblasti Sennes, jehly Torri Vajolet ve skupině Catinaccio, ledovec a trvalý sníh na Marmoladě, nejrozsáhlejší alpská louka Alpe di Siusi, pustě vyhlížející Altipiano delle Pale di San Martino či úchvatné zajištěné cesty po skalních lavicích skupiny Brenta – každá z těchto věcí je jako z úplně jiné části světa, a přitom jsou spolu v jednom pohoří.
Vím, že mnohé z uvedeného najdete i v jiných horách. Ale neznám jiné hory, kde by to bylo všechno pohromadě. Zdaleka nezvládnu vyjmenovat všechny klady Dolomitů; snad ještě – jsou tu ochotní a slušní lidé. Nenapsal kdosi o Itálii, že vám tu ukradnou i lak z auta? V Cortině d’Ampezzo jsme nechali své batohy několik hodin stát nehlídané u stěny budovy na autobusovém nádraží, nestalo se jim vůbec nic.
K výhodám Dolomitů pro penězi neoplývajícího českého turistu patří i jejich snadná dostupnost. Nemáte-li vlastní auto, můžete (po letitých zkušenostech doporučuji!) s úspěchem využít např. služeb cestovní agentury JENDA, která už patnáct let zajišťuje dopravu mj. do Dolomitů a zpět. Za bezkonkurenčně levný peníz budete mít postaráno o přepravu tam i zpět, a to třeba i včetně jízdních kol. A co budete týden či dva týdny či déle v horách dělat, záleží jen na vás.
Jezdím do Dolomitů léta a mnohé pohledy a zážitky znám už dávno nazpaměť. Ale vím, že první paprsky slunce vycházejícího v tichém, průzračném ránu za vzdáleným hřebenem Tofany di Dentro mě znovu spolehlivě dostanou…
Pavel Novosád
