Historie
Podle archeologických výzkumů bylo Norsko osídleno 8000-10000 lety př. n. l.
Před 3000 lety začalo i osidlování vnitrozemí. Civilizace na území Norska prošla stejnými fázemi vývoje jako jinde v Evropě (doba kamenná, bronzová, železná).
Rozmach nastal v období Vikingů (800-1050 n. l.). Pravlastí Vikingu bylo Dánsko a jižní oblasti Švédska. Vikingové podnikali loupežné výpravy po moři. Usadili se ve Skotsku, Irsku a Normandii. Pronikli do Pobaltí a na území dnešního Ruska založili stát. Na konci 9. století objevili a kolonizovali Island a roku 980 přistáli v Grónsku a založili zde osadu. Leif Erikson se pokusil doplout z Norska na Island, ale byl bouří zahnán k neznámé zemi, kterou nazval Vinland (první objevení Ameriky). Pokusy usadit se ve Vinlandu skočily nezdarem, Vikingové byli vyhnáni Indiány v roce 1002. Zatímco Vikingové podnikali své výpravy na moři, kolem roku 900 král Harald Plavý sjednotil zemi dobytím všech norských krajů a podrobil je královské svrchovanosti.
Norsko bylo dlouhou dobu spojeno s Dánskem. Norsko roku 1380 vstoupilo do personální unie s Dánskem. Spolu s ním vstoupilo roku 1397 do Kalmarské unie. Po zániku Kalmarské unie zůstalo Norsko spojeno s Dánskem. Dánsko o Norsko přišlo, protože bojovalo po boku Napoleona proti koalici, ve které bylo Švédsko, a to požadovalo území Norska. Než Norsko vstoupilo do personální unie se Švédskem, vyhlásilo roku 1814 svoji nezávislost. Ta však nebyla uznána. Moderní Norsko vzniklo roku 1905, kdy se většina obyvatel rozhodla pro nezávislý stát. Za první světové války bylo Norsko neutrální. V roce 1940 bylo Norsko přepadeno Německem a přes odpor (o významný přístav Narvik na severu bojovali po boku Norů i Britové svou plnou válečnou silou) bylo obsazeno. V Norsku se zmocnil vlády kolaborant Vidkun Quisling. Země byla okupována až do roku 1945. Po válce Norsko vstoupilo do NATO.
Hospodářství
Norsko je rozvinutý průmyslový stát s výraznou odvětvovou specializací. Významnou roli hraje rybolov, těžba dřeva, těžba ropy, zemního plynu a dalších nerostných surovin. Především kvůli případnému omezení těžby ropy a rybolovu Norsko opakovaně odmítlo vstup do EU. Norsko je velkým výrobcem poměrně čisté elektrické energie, která se z více než 99% vyrábí v hydroelektrárnách.
Státní zřízení
Norsko je dědičná konstituční monarchie, jejíž oficiální hlavou je král. Moc zákonodárná je v rukou parlamentu, který je volen na čtyři roky. Moc výkonná je v rukou norské vlády v čele s ministerským předsedou.
Král je nejen hlavou Norského království, ale stojí také v čele norské církve, je vrchním velitelem norských ozbrojených sil a plní reprezentativní funkce. Vládnoucí panovník je také Velmistrem Norského královského řádu svatého Olafa.
Norský parlament sídlí v Oslo. Storting se dělí na Lagting (horní komora) a Odelsting (dolní komora). Počet křesel ve Stortingu se během historie měnil a v roce 2005 se ustálil na 169.
Přírodní poměry
Norsko se rozkládá v severní Evropě na západní straně Skandinávského poloostrova a patří mu i mnoho ostrůvků v Severním moři, Norském moři, Barentsově moři a Severním ledovém oceánu. Pevninskými ostrovy jsou Lofoty a severněji ležící Vesteraly. K Norsku také patří ostrov Jan Mayen, Špicberky (Svalbard) a Medvědí ostrov a Bouvetův ostrov.
Na jihu jeho břehy omývá Severní moře, západní pobřeží patří Norskému moři
a na severu břehy omývá Severní ledový oceán. Na východě hraničí se Švédskem,
na severozápadě s Finskem a krátkou hranici má také s Ruskem. Skoro třetina území leží za polárním kruhem. Pobřeží je velmi členité a skalnaté, úzké zálivy (fjordy) vnikají hluboko do pevniny. Délka pobřeží bez zálivů činí přibližně 2650 km, ale se zálivy je to bezmála 20 000 km. Nejdelším fjordem je Vestfjord, nejhlubší pak Sognefjord. Největším souostrovím jsou Lofoten (Lofoty) a Vesterelen (Vesterály).
Téměř celým územím od severu k jihu prochází Skandinávské pohoří (Skandy). Jejich délka od severu k jihu je asi 1750 km, šířka se pohybuje od 150 do 300 km. Svahy Skand se příkře sklání k západnímu fjordovému pobřeží, zatímco směrem k východu jsou svahy mírnější. Nejvyšší horou Norska a zároveň celé Skandinávie je Galdhøpiggen (2469 m). Více než polovina území leží ve více než 500 m n. m., jedna čtvrtina území dokonce nad 1000 m n. m. Řeky bývají většinou velmi prudké, s častými vodopády a peřejemi.
Podnebí můžeme zjednodušeně označit jako přímořské. Značné rozpětí zeměpisné šířky (55°-71° s. š.) a výšková členitost způsobují velké místní rozdíly. Vlivem teplého Severoatlantského (Golfského) proudu je při pobřeží zima mírnější, než odpovídá zeměpisné poloze, léto je chladné a vlhké. Horské podnebí bývá drsné. Většina území je pokryta neúrodnými skalami, na severu pak arktickou tundrou a sněžnými poli. Čtvrtina území je pokrytá lesem.
Horopis
Norsko řadíme mezi nejhornatější země Evropy. Skandy se rozpadají na různě vysoké horské skupiny, které od sebe oddělují hluboká horská údolí. Nejvyšší horské skupiny se nacházejí na jihu (NP Jotunheimen, NP Rondane a další). Východní svahy jsou mírné s malými rozdíly mezi hřebeny a údolíčky.
Norové rozeznávají tři základní typy horského reliéfu. Většina pohoří má podobu nazývanou „fjell“ se zaoblenými vrcholy a s mírnými svahy. Jejich názvy končí koncovkou – „fjell“, „fjellen“ nebo „kappa“. Dalším typem je „vidda“ (pláň, planina). Jde o mírně zvlněné plošiny, které bývají ve vyšších nadmořských výškách pokryty ledovci. Největší náhorní plošinou je Hardangervidda. Posledním typem horského reliéfu jsou ostré a divoké skalní štíty označované jako „tind“ nebo „tynn“. Ráz je podobný alpským pohořím. Nacházejí se nejen ve vnitrozemí, ale i v pobřežní fjordové oblasti.
Vodstvo
Vlivem klimatických podmínek a nepropustného nebo špatně propustného skalního podkladu je říční síť Skandinávské oblasti velmi hustá a řeky jsou celoročně dobře zásobeny vodou. Výrazný je i počet jezer a velký podíl močálů a rašelinišť na celkové rozloze. Říční síť je velmi mladá a vyvinula se až po ústupu pevninského ledovce během posledních 8–10000 lety.
Norské řeky tekoucí na západ do Atlantského oceánu jsou krátké a s malými povodími a tvoří velké množství vodopádů, kaskád a peřejí. Jsou na nich i největší vodopády v Evropě (Vettifossen v údolí Utladalen je 275 m vysoký).
Řeky tekoucí z východních a jihovýchodních svahů Skand mají většinou paralelní údolí konsekventního typu sledující směr největšího spádu. Řeky finské a karelské protékají plošším terénem a pramení na pahorkatinách. Jejich rozvodí jsou bažinatá a často neurčitá a mají velmi nepravidelný průběh.
Dalším norským fenoménem je velké množství fjordů a soutěsek. Potoky a říční toky stékající do fjordů vytváří na jejich svazích soutěsky (koncovka – „juvet“) a hluboké rokle s nespočtem vodopádů a kaskád (koncovka – „foss“). Norské vodopády patří k nejvyšším na světě.
Největší počet jezer ledovcového původu je ve Skandách. Glaciálního původu
je i nejhlubší jezero Evropy Hornindalsvatnet na severozápadním úpatí masívu Breiheimen, nedaleko od Nordfjordu. Je 614 m hluboké, na délku měří „jen“ 51 km a leží v nadmořské výšce 53 m n. m.
Ledovce zaujímají ve vrcholových částech Skand plochu asi 5000 km2 (nejvíce
v Evropě). Jsou většinou jiného typu než v Alpách (kde jsou ledovce karové a údolní). Místní ledovce vytváří ledové čapky či štíty na náhorních plošinách a vytvářejí tak často i několik splazů do okolních údolí (ledovce norského typu nebo ledovce fjeldové). Nejvíce ledovců je na západních návětrných svazích Skand. V jižním Norsku pokrývají v masívu Breiheimen plochu 815 km2 (z toho největší plochu zaujímá ledovec Jostedalsbreen s plochou 475 km2). Za polárním kruhem je silně zaledněn masív Svartisen (476 km2).
Ochrana přírody
Norské ministerstvo životního prostředí, které vzniklo jako jedno z prvních v Evropě, vyhlásilo na území země 18 národních parků a přes 200 přírodních rezervací. Díky důsledné ochraně přírodních skvostů a zodpovědnému přístupu místních obyvatel si zde příroda uchovala svůj původní ráz. Jedinou zaznamenanou změnou je přetvoření charakteru tunder způsobenou pastevectvím sobů. Znečištění přírody je podle výzkumů způsobeno spíše spadem oxidů různých prvků a kyselých dešťů z okolních států než samotným norským průmyslem. Bezpečnostní předpisy a kvóty jsou zde jedny z nejpřísnějších na světě. Přesto mají Norové v poslední době problémy s úhynem ryb v kontaminovaných jezerních vodách, komunálním odpadem a těžbou ropy. Norská krajina ale stále zůstává jednou z nejmalebnějších v Evropě.
